Je třeba měnit naše zdravotnictví?

Doc. MUDr. Květa Kvapilíková, CSc.

Položíme-li tuto otázku kterémukoliv zdravotníkovi, jistě vám odpoví, že ano a hned vám vyjmenuje celou řadu problémů, které naše zdravotnictví tíží a které čekají už 12 let na vyřešení. Když si tato léta promítneme, máme před sebou celou tu plejádu 8 ministrů, kteří přišli, předložili nějakou představu, nazvali ji koncepcí, něco dalekosáhlého, ale nedomyšleného udělali a odešli. Viz číselník zdravotnických výkonů, založení 28 zdravotních pojišťoven, násilnou privatizaci ambulantních zdravotnických zařízení, rozbití poliklinik, nevytvoření základní sítě zdravotnických zařízení, zmatené a nedostatečné financování zdravotnictví a hlavně nepoložení patřičné legislativy, která by jasně definovala, jaké zdravotnictví chceme mít a v jakých hranicích se můžeme pohybovat.

Záhy se vždy nedostatky všech těchto kroků projevily, zvolil se nový ministr, ten vytloukl hrozící klín dalším klínem, ten se opět ukázal jako nedostatečný, navršil opět nějaká opatření a tak se naše zdravotnictví sice potácí v chaosu, ale světe div se, stále funguje. Jak je možné, že ačkoliv oproti mnoha vyspělým státům dáváme do zdravotnictví podstatně méně peněz, máme pracoviště, která se kvalitou péče mohou rovnat úrovni západoevropských. Prostě proto, že tuto péči není možné poskytovat v širokém měřítku, na víc prostě nemáme.

Hlavní úlohu však v tomto zázraku hrají lékaři, sestry a celý zdravotnický personál, který byl schopen především díky svým vysokým morálním kvalitám se vyrovnat se všemi přehmaty a i přes směšně nízké finanční ohodnocení své práce, udržuje chod našeho zdravotnictví. Že to vede k vnitřnímu zadlužení systému, že dluhy pojišťoven nepůjde do nekonečna přesunovat na konsolidační banku, že nedostatky v legislativě také budou muset jednou skončit, že bude muset skončit nehospodárnost v řízení nemocnic, že nejde řešit nedostatky vznikem šedé ekonomiky a že financování zdravotnictví a odměňování zdravotníků bude muset doznat základní změny je nabíledni. Prostě se bude muset nastolit legislativně řádně podložený fungující systém a to je práce, kterou dosud ministerstvo zdravotnictví pod žádným vedením nevykonalo. Neučinilo to ani pod vedením ministra Fišera, který slíbil, že nastartuje koncepci zdravotnictví, na níž se bude podílet široký tým odborníků.

Přečteme-li si rozhovor s ministrem Fišerem zveřejněný 29.11.2001 v MF Dnes pod titulkem „ Zdravotnictví nemám proč měnit „ a další jeho konstatování jako že „už ty naše dnešní zákony nejsou úplně špatné“ a že „ Náš systém patří k nejlepším na světě a dál ho měnit je už velmi špatné“, mnozí se zamyslí v tichém údivu. A když se zamyslí, mohou dojít k závěru, že pan ministr skutečně osobně nemá sice zdravotnictví proč měnit, že však omluvou mu těžko může být, že náš systém patří k nejlepším na světě. Pana ministra lze však pochopit, podařilo se mu splnit nastolení určitého požadovaného klidu v resortu, dvakrát zvýšil platy zdravotníků, slíbil další zvyšování, mnohé problémy se jako první z ministrů s nimi snažil řešit a přesunul dluhy pojišťoven. Pokud snad měl údajně mít zadání, co nejvíc naslibovat a vydržet až do voleb, i to se mu zřejmě podaří. Pokud docházelo k řešení nějakého náhle vzniklého problému, i to se mu podařilo nějak kulantně vyřešit. To, že se mu nepodařilo prosadit některé jeho návrhy zákonů, je možná spíše dobře, než špatně. Nebylo mu v této oblasti co závidět, když měl proplouvat mezi požadavky poslanců, zdravotníků a ideo-logickými požadavky vlastní strany. A tak bude pravděpodobně možno hodnotit jeho poměrně krátké působení na ministerstvu jako období řídící se heslem, kdo nic neudělá, nic nepokazí. Tak proč bych měl něco měnit, když vím o určité setrvačnosti a samochodu v podstatě nezničitelného zdravotnictví.