PORADNA - k ochraně osobních údajů pacientů ve zdravotnických zařízeních

JUDr. Jaromír Kožoušek

V r. 2000 nabyly účinnosti dva významné zákony. Zákon č. 106/1995 Sb. o svobodném přístupu k informacím s účinností od 1.1.2000 a zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů s účinností od 1.6.2000, který nahrazuje zrušený zákon č. 256/1992 Sb. o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
V této souvislosti se setkáváme i ve zdravotnictví s některými problémy, vycházejícími zejména z nepřesného výkladu těchto zákonů. Někteří občané se začali s odkazem na první zmíněný zákon domáhat různých informací z činnosti zdravotnických zařízení, zejména ze zdravotnické dokumentace.

Především nutno zdůraznit, že povinnost poskytovat žádané informace se podle zák.č. 106/1999 Sb. vztahuje pouze na státní orgány, orgány územní samosprávy a dále na ty subjekty, které jsou zákonem pověřeny rozhodovat o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Z toho je zřejmé, že zdravotnická zařízení nejsou povinna poskytovat informace podle cit. zákona.

Pouze pro úplnost lze dodat, že výše uvedené orgány smí poskytovat informace vypovídající o osobnosti, soukromí občana, o jeho zdraví, sexuálním životě, trestné činnosti a majetkových poměrech pouze tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon, nebo s předchozím písemným souhlasem žijící dotčené osoby. Jestliže dotčená osoba již nežije, lze informace o ní poskytnout jen za předpokladu, že bude zachována její důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno její dobré jméno. Povinné subjekty neposkytují rovněž informace o probíhajícím trestním řízení a o rozhodovací činnosti soudů.

S chybnou či rozpačitou interpretací se setkáváme i u druhého zákona. Na rozdíl od prvního se tento vztahuje i na údaje zpracovávané zdravotnickými zařízeními, zejména na zdravotnickou dokumentaci, vydávání lékařských zpráv, posudků a různých hlášení a jiných informací.

Kromě obecného pojmu "osobní údaj" zákon nově zavádí pojem "citlivý údaj", což je mimo jiné i údaj vypovídající o zdravotním stavu a sexuálním životě občana. Zpracovávat tyto údaje zákon váže na výslovný souhlas těch, jichž se týkají. Ovšem s výjimkami stanovenými zvláštními zákony. tyto platí i pro zdrav.zařízení, která mají zákonem uloženou povinnost vedení těchto údajů, nezávislou na souhlasu občana.

Jde zejména o zdravotnickou dokumentaci. Ovšem i v tomto případě je zdrav.zařízení povinno dbát práva na ochranu soukromého a osobního života pacientů, tj. dbát, aby neutrpěli újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti a na ochranu před neoprávněným zasahováním do jejich soukromého a osobního života.

Osobní údaje, což platí i pro všechny záznamy ne zdrav.dokumentaci, lze podle zákona zpracovávat a využívat pouze za předpokladu, že jsou přesné, pravdivé a ověřené. Jinak je lze zpracovávat pouze, stanoví-li tak zvláštní zákon. I zde lze vycházet z toho, že zvláštní zákon, např. o péči o zdraví lidu, stanoví jinak. Platí to pro anamnestické údaje nebo suspektní diagnostické nálezy. Jiné údaje dostatečně neověřené nebo nepřesné musí být jako takové náležitě označeny a vedeny odděleně od ostatních osobních údajů. Např. zaznamenávané údaje od členů rodiny pacienta.

Osobní údaje lze zpracovávat a využívat pouze ke stanovenému účelu a pouze v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu. Tímto účelem je především poskytování zdravotní péče, posudková činnost, příp. soudně znalecká posouzení.

K jinému účelu lze osobní údaje využívat je, pokud k tomu dal občan souhlas nebo pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Takovým zvláštním zákonem je zejména zákon o péči o zdraví lidu, o veřejném zdravotním pojištění, o sociálním zabezpečení, o nemocenském pojištění, zákoník práce, zákon o rodině, občanský, trestní a správní řád, zákon o Policii ČR, zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zákon o evidenci obyvatelstva atd. Tyto zákony ukládají zdrav.zařízením některé oznamovací povinnosti o osobních údajích, které nejsou vázány na výslovný souhlas občana.

V těch případech, na něž se nevztahují oznamovací povinnosti zdrav.zařízení a kde se ke sdělování osobních údajů jiným osobám vyžaduje souhlas pacienta, musí být tento souhlas udělen v písemné formě. Musí z něj být patrné, v jakém rozsahu je poskytován, komu a k jakému účelu se údaje mají poskytnout, na jaké období a kdo údaje poskytuje. Jedná se např. o rodinou či jinými osobami požadované informace o majetkových, sociálních a rodinných poměrech pacienta, jeho podnikatelských a jiných pracovních nebo zájmových aktivitách apod. Stejně tak to platí i pro sdělování vyžadovaných adres pacientů.

Zákon stanoví, že občan, o němž jsou vedeny a využívány jeho osobní údaje, má jednou za kalendářní rok nárok na poskytnutí bezplatné písemné souhrnné informace o osobních údajích o něm zpracovávaných, jinak kdykoliv za přiměřenou úhradu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. I zde pro zdravotnická zařízení platí odchylná zákonná úprava. Je to především dosud platný zákon o péči o zdraví lidu. podle jeho § 23/1 má nemocný a členové rodiny právo na poučení o povaze nemoci a potřebných zdravotních výkonech, zatím však nikoliv na zpřístupnění o něm vedené zdrav.dokumentace. Lze se zmínit o ust. § 12/1 zák. 101/2000 Sb., podle něhož se informace neposkytují, jsou-li součástí poučení. Z toho vyplývá, že zdrav.zařízení nemají povinnost podávat pacientovi nebo jeho zákonnému zástupci každoročně souhrnné písemné informace o osobních údajích vedených v dokumentaci. (Něco jiného je ust. § 43/2 zák. o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož zdravotní pojišťovna je povinna na vyžádání pojištěnce písemně mu poskytnout jedenkrát ročně údaje o zdravotní péči uhrazené za tohoto pojištěnce v období posledních 12 měsíců).

Údaje získané od rodiny pacienta nebo jiných osob jsou zpravidla důvěrné, týkají se i jejich osobních zájmů nebo vztahů k pacientovi, jsou tedy jejich osobními údaji. I tyto údaje jsou zdrav.zařízení povinna chránit před zpřístupněním jiným občanům, příp. i před zpřístupněním pacientovi. Bude proto vhodné jejich oddělené vedení od ostatních osobních údajů pacienta, zejména v souvislosti s připravovaným zákonným právem pacienta na zpřístupnění mu jeho dokumentace.

Na zvláštní podmínky váže zákon 101/2000 Sb. předávání osobních údajů do jiných států. Tyto podmínky neplatí pro předávání údajů za účelem poskytování zdravotní péče.
Zdravotnická zařízení jsou podle cit.zákona povinna zabezpečit zdravotnickou dokumentaci proti neoprávněného nebo nahodilému přístupu nepovolaným osobám, proti jejich změně, zničení, ztrátě, neoprávněným přenosům a jinému možnému zneužití.