Zdravotní síť v městě Brně ještě jednou

Doc. MUDr. Vladimír Soška, CSc.
(poznámky k článku MUDr. Miloše Němce "Zdravotní síť v městě Brně")

V tomto čísle Informačního zpravodaje OS ČLK Brno-městě vychází článek MUDr. Miloše Němce "Zdravotní síť v městě Brně", kterým reaguje na moje předcházející sdělení ve Zpravodaji č. 3/1999, týkající se téže problematiky. Jsem velmi rád, že tato problematika nezapadla a srovnání počtu lékařských míst v městě Brně s tabulkovými počty lékařů v SRN považuji za nesmírně zajímavé a velmi poučné. Nicméně si dovoluji uvést několik připomínek jednak k vlastnímu textu, jednak závěrům MUDr. M.Němce stran řešení problematiky sítě zdravotnických zařízení :
Cílem mého původního článku nebyla (ani nemohla být) snaha o řešení problému sítě zdravotnických zařízení v městě Brně, jak uvádí MUDr. M.Němec, protože řešení tohoto problému je zcela mimo možnosti a kompetence jednoho člena představenstva OS ČLK. Stejně tak považuji za nutné připomenout, že tato akce nebyla prováděna ve spolupráci s VZP, jak se domnívá MUDr. M.Němec.
Konstatování, že jsem nedospěl k žádným závěrům, je jistě možné, ale cílem mého článku (resp. této ankety) byla pouze snaha informovat co nejobjektivněji o tom, jaké jsou názory představitelů jednotlivých lékařských oborů (odborných sekcí) na současný stav sítě zdravotnických zařízení a na možné postupy ve stabilizaci počtu jednotlivých ambulancí. Jednoznačné závěry z této ankety nebylo možno učinit, protože řada odpovědí byla nejednoznačná, k některým otázkám odpovědi chyběly a od některých odborných sekcí nepřišla odpověď.
Ke srovnání tabulkových počtů jednotlivým odborných ambulancí se SRN a jejich nadbytku v řadě odborností ve článku MUDr. M.Němce nechť si učiní vlastní názor každý čtenář. Dovolím si však k tomu uvést několik poznámek. Je mimo jiné uvedeno, že počet ambulantních zařízení je nadměrný a vysoko překračující skutečnou potřebu lékařských míst. Počty lékařských ambulantních míst u nás jsou skutečně vyšší, než uvádějí tabulky pro SRN a je jistě pravděpodobné, že v budoucnu budou počty ambulancí v řadě odborností redukovány. Domnívám se však, že v současné době je srovnáváno nesrovnatelné.
1. Prvním problémem je to, zda se lze spolehnout na údaje UZIS ohledně uvedených počtů ambulancí řízených MZ (tedy "nemocničních"ambulancí). Tyto údaje si zatím, pokud vím, netroufá uvést ani OP VZP Brno, protože je zřejmé, že se jedná o údaje chybné a nadhodnocené. Některé nemocnice zřejmě uvedly do statistických údajů počty lékařů, kteří se podílejí na práci v ambulanci svým zlomkovým úvazkem nebo specializované poradny, kde lékaři nepracují na plný úvazek (např. v jedné ambulanci se vystřídají během týdnu 4 lékaři, kteří se věnují svým specializacím a toto je uvedeno jako 4 specializované ambulance). Výsledkem je potom např. údaj, že v Brně je v nemocnicích 53 interních ambulancí, 70 radiodiagnostických ambulancí, 21 ambulancí praktických lékařů či 14 očních ambulancí atd. Skutečné počty fyzických ambulancí přepočtené na úvazek 1,0 a 5 dní v týdny jsou nepochybně mnohem menší.
2. Hlavní problém však vidím v tom, že počty ambulancí v SRN jsou výsledkem dlouhého vývoje v jiných sociálně-ekonomických podmínkách. Stačí se např. podívat na počty návštěv u lékaře. Průměrný Čech navštíví lékařskou ordinaci 15x za rok, v zemích EU je počet návštěv méně než poloviční. Důvodů proč tomu tak je, je jistě celá řada:

V ČR funguje ve zdravotnictví samoobslužný systém bez jakékoliv regulace ze strany pacienta, občanovi nic nebrání obejít libovolný počet lékařů i v jedné specializaci, nechat se opakovaně vyšetřovat pro stejný problém včetně opakované preskripce léků.
V ČR každý občan, který potřebuje na 1-3- dny pro akutní respirační onemocnění zůstat doma, musí navštívit lékaře kvůli vystavení neschopenky, zatímco v jiných zemích má možnost "vyležet" lehčí onemocnění doma bez nutnosti doložit pracovní neschopnost.
V ČR jsou normální opakované návštěvy lékaře kvůli preskripci běžných léků (korunové položky, leč s nárokem na plnou úhradu pojišťovnou),které si v SRN každý koupí sám v lékárně bez návštěvy lékaře.
U lidí v produktivním věku nabádá v současné době řada zaměstnavatelů krachujících podniků své zaměstnance k čerpání pracovní neschopnosti, protože pro ně nemá práci.
U občanů vyššího věku slouží návštěva u lékaře mnohdy řešení jeho sociálního, ne zdravotního problému.¨
Regulační limity na preskripci léků nutí lékaře zvát si pacienty (na chronické neměnné medikaci) častěji jen kvůli preskripci, aby se lékař "vešel" do měsíčního či kvartálního limitu.

A v tomto výčtu rozdílů a problémů by jistě bylo možné pokračovat. Za této situace se nedomnívám, že snížení počtu ambulancí jejich direktivním zrušením vyřeší výše diskutované problémy. Vedlo by to nepochybně ke zvýšení počtu návštěv u zbývajících lékařů, prodloužení čekací doby, nárůstu stížnosti ze strany pacientů a u lékařů k překročení limitů na léky a indukovanou péči, které by hradili srážkami ze své kapsy. Podle mého názoru je snížení počtu ambulancí i nemocničních lůžek do budoucna jistě nutné, ale vyžaduje citlivý a především koordinovaný postup na podkladě nové legislativy s provázaností v sociální a pracovní oblasti a se zainteresováním občana na svém zdraví.