U sousedů - Německo a Rakousko

LÉKAŘSKÉ KOMORY V NĚMECKU A RAKOUSKU
Doc. MUDr. Květa Kvapilíková, CSc.

Prezident České lékařské komory dr. David Rath a předseda Parlamentního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Ing. Zdeněk Škromach uspořádali na půdě parlamentu seminář, na kterém referoval dr. Felix Walner, ředitel Lékařské komory v Horním Rakousku a dr.Otmar Kloiber z odboru zahraničních služeb Spolkové lékařské komory Německa. Ve svých referátech a posléze i v diskusi objasňovali situaci v obou těchto lékařských komorách , které mají ve svém zařízení i působnosti mnoho společného. Obě mají v každé své spolkové zemi Zemskou lékařskou komoru se zastřešením Spolkové lékařské komory.
V Rakousku i Německu je členství všech lékařů povinné, protože jen tak mohou komory plnit své nemalé úkoly a pravomoci, které na ně byly přeneseny ze státní správy. Povinné členství platí pro všechny lékaře a v Německu může být dokonce právně vymáháno.Činnost komor je v obou zemích dána zákony a řadou dalších nařízení zasahujících i do oblasti sociální péče. Převzetím úkolů je dáno i převzetí odpovědnosti. V Německu jsou komory statutárními jednotkami, mají své pravomoci a decentralizují a regionalizují státní moc. Zemské komory jsou i v Německu zcela na státu nezávislé a ministři mohou pouze sledovat dodržování zákonů. Na národní úrovni spolupracují ve Spolkové lékařské komoře, kde je rozhodováno o všech zásadních otázkách národního i mezinárodního významu.

Komory vedou v obou zemích registr lékařů a jejich činnost je hrazena pouze z příspěvků členů, nemají žádné státní nebo místní dotace. Jejich hlavním úkolem je dohled nad lékařskou profesí, řízení a dohled nad postgraduální výukou, nad kontinuálním lékařským vzděláváním a nad zajištěním kvality lékařské péče. Zákony a nařízení týkající se jakéhokoliv vzdělávání lékařů byly vypracovány ve spolupráci s lékařskou komorou a poskytování vzdělávání lékařů je povoleno v Rakousku jen na základě stanoviska lékařské komory. V Rakousku je vydávání diplomů pro výkon lékařské praxe v rukou Rakouské lékařské komory, v Německu jsou licence vydávány státem. V Německu je dohled nad postgraduální výukou, certifikace zvláštního doškolování a kontinuální lékařské vzdělávání zcela v rukou lékařských komor.

Zájmů lékařů se týká celá řada zákonů a proto v obou zemích vydávají lékařské komory k těmto zákonům a opatřením komentáře a kritická stanoviska. Demokratická struktura lékařských komor zaručuje rovná práva každému členu a zabraňuje tomu, aby byly prosazovány individuelní zájmy nerespektující názory celého lékařského stavu. Mají tedy komory poradní a recenzující právo ve vztahu ke státu a reprezentují celou kontinuitu lékařů. Volení zástupci pak prezentují názory lékařské veřejnosti v diskusích s politiky a zástupci médií.
V Rakousku je při společných jednáních s pojišťovnami stanovováno, které výkony a v jaké výši budou ze zdravotního pojištění hrazeny. O sazebníku se jedná každý rok. Nedošlo-li by ke konsenzu, pak mohou lékaři požadovat na úhradu smluvní cenu s tím, že je jim refundována částka dle loňského sazebníku. Tento způsob je jak pro pacienty tak pro lékaře nevýhodný, a proto jsou jednání s pojišťovnami obvykle úspěšná. Pro lékaře je přístup do systému zdravotního pojištění jedině přes komoru a již proto je povinné členství v komoře pro ně nezbytné. Dozor nad stavovskou etikou vykonávají disciplinární úřady, které jsou organizovány a z valné části i obesílány lékařskými komorami. Rovněž v Německu mají ustaveny rady, které jsou složeny z lékařů a právníků, které vyřizují stížnosti pacientů.

Vedle těchto základních funkcí lékařských komor existují ještě jejich specifické úkoly v oblasti poradenství, zvláštního penzijního fondu, sociálních podpor a zvláštního nemocenského pojištění.
Z poměrně rozsáhlé diskuse vyplynul v prvé řadě závěr, že lékařské komory jsou důležitým článkem v řízení zdravotnictví i v sociální politice. Jsou schopny plnit svěřené úkoly a to zejména v oblasti profesní a odborné, ale i v oblasti legislativní, vzdělávací a etické. K plnění těchto úkolů je nezbytnou podmínkou povinné členství v lékařských komorách.