Promarněný čas

doc. MUDr. Květa Kvapilíková, Csc.

Blíží se desetileté výročí dlouhá léta očekávaného zvratu socialistického zdravotnictví, které trpělo vnucovaným modelem sovětského zdravotnictví a odtržením od vývoje zdravotnictví v evropských zemích. Ze zdravotníků byli učiněni služebníci pomyslného zdraví lidu a všichni byli zatlačeni do role neprotestujících vykonavatelů politické vůle všemocné komunistické strany. Není nutno zdůrazňovat ono nadšení a naděje, které po listopadu 1989 ovládly valnou většinu národa. Počáteční euforii, že ve zdravotnictví zavane vítr, který nám otevře dveře do světa a pomůže vyplnit vzniklé mezery ve všech oblastech zdravotnictví, rychle vystřídalo léty se prohlubující zklamání. Zásadní ránu tolik potřebné transformaci zdravotnictví zasadila proklamovaná a všechnu kritiku odmítající idea vše řešícího trhu.

A tak se transformovalo a zdravotnictví se propadalo do dluhů a zmatků a zdravotníci do beznaděje. Křeslo ministra se stalo nejčastěji obsazovaným
a co nepokazil jeden, to pokazil druhý. Chaos počal ovládat všechny oblasti zdravotnické péče a stresové situace se staly hlavní doménou v každodenní práci lékařů a všeho zdravotnického personálu. Nejistota a obavy se promítly i do řad občanů.

V posledních parlamentních volbách vyjádřili občané touhu po změně. Program konsolidace a rozvoje zdravotnictví předložený “ vítěznou” sociálně demokratickou stranou měl v sobě mnohé prvky, se kterými bylo nutno souhlasit, mnohé, co bylo vytýkáno předchozímu vedení resortu, bylo oprávněné. Uskutečňování programovaných potřebných koncepčních a legislativních změn se ujal ministr Ivan David. Jeho osobité postoje k veřejnosti a neobvyklé způsoby vyjadřování předčila zřejmě jeho naprostá manažerská neschopnost. Dosud nefungující ministerstvo přestalo fungovat úplně. Slibované zákona stále neexistují, specifikace sítě zdravotnických zařízení rovněž ne, potřebné změny ve financování se utopily nejen vinou hospodářského propadu státu. Ministr si vzal vzor od svých předchůdců v pohrdání odbornými stanovisky a v určitém slova smyslu i lékaři a tím i Českou lékařskou komorou. Jeho svérázné
a dokonce samy sobě odporující postoje při řešení spousty problémů vyvolávají podiv.

Ještě větší podiv však způsobuje při jím samým prokázané neschopnosti jeho setrvávání ve funkci. Že by bylo dáno i patovou politickou situací ve státě
a neobvyklou opozičně koaliční smlouvou ? V každém případě má zdravotnictví smůlu na své ministry. Nám nezbývá než doufat, že nebude příliš dlouho trvat, aby se z České republiky stal evropský právní stát. Nastolení právních, hospodářských a politických norem obvyklých v Evropě by mělo přinést
i do zdravotnictví tolik potřebné rozumné změny. Zatím se jeví téměř roční spravování českého zdravotnictví jako další promarněný čas a pro sociální demokracii promarněná příležitost.